Markéta Šetinová ve své praxi opakovaně naráží na jeden zásadní problém: lidé vstupují do vztahů s nerealistickými očekáváními. Mnohé z nich přebírají z romantických příběhů, filmů a společenských stereotypů – a následně se diví, že realita vypadá jinak.
Téma lásky je silně zatíženo mýty. Některé z nich působí neškodně, jiné však mohou vést k frustraci, zklamání nebo dokonce k setrvávání v nezdravých vztazích. Jaké jsou ty nejčastější?
Mýtus jediné spřízněné duše
Jedna z nejrozšířenějších představ říká, že pro každého existuje jediný ideální, „osudový“ partner. Pokud ho nenajdeme, štěstí ve vztahu není možné.
Podle Šetinové je takový pohled zavádějící. Lidé nejsou kompatibilní jen s jedním konkrétním člověkem. Naopak – existuje více partnerů, se kterými je možné vybudovat stabilní a dlouhodobě spokojený vztah.
Kompatibilita není osudová náhoda, ale kombinace hodnot, osobnostních rysů, životních priorit a ochoty na vztahu pracovat. Tento pohled možná není tak romantický, ale přináší větší naději: šance na kvalitní vztah není omezena na jediného člověka na světě.
Láska není permanentní drama
Další rozšířená iluze spočívá v přesvědčení, že skutečná láska musí být dramatická, plná velkých gest, vášnivých scén a silných emocí.
Realita dlouhodobých vztahů však vypadá jinak. Většinu času tvoří vztah běžné dny: sdílená logistika, práce, domácnost, společné kafe ve středu odpoledne. Stabilní láska je často tichá, nenápadná a praktická.
Pokud někdo očekává trvalé vzrušení a intenzitu jako z romantického filmu, může běžnou fázi vztahu mylně interpretovat jako vyhasnutí citu. Ve skutečnosti jde často o přirozený přechod od zamilovanosti k hlubšímu, stabilnějšímu poutu.
Nebezpečný romantický scénář: „přesvědčím tě“
Filmové příběhy často pracují se zápletkou, kdy jeden partner druhého nejprve odmítá. Následuje vytrvalé dobývání, překonávání odporu a nakonec velké vítězství lásky.
Z terapeutického pohledu je však takový scénář problematický.
- Ignorování odmítnutí – Respekt k hranicím druhého člověka je základním předpokladem zdravého vztahu. Pokud někdo říká „ne“, nemělo by být cílem toto „ne“ překonat.
- Dobývání ≠ hluboká láska – Intenzivní úsilí a dramatické překážky samy o sobě nevypovídají o kvalitě vztahu.
- Drama může maskovat toxickou dynamiku – Silné emoce bývají někdy zaměňovány za hloubku vztahu, přestože jde o nestabilní a vyčerpávající vzorec.
Zcela v pořádku je začít vztah tam, kde existuje oboustranný zájem, respekt a postupné budování důvěry – bez velkých dramatických zvratů.
Jak poznat toxický vztah
Toxický nebo manipulativní vztah nemá obvykle jeden jasný znak. Často jde o postupně se skládající mozaiku drobných varovných signálů.
Je důležité rozlišovat mezi:
- běžným konfliktem (který do každého dlouhodobého vztahu patří),
- a opakujícím se vzorcem ponižování, manipulace či nerespektování.
Závažné indikátory zahrnují zejména:
- dlouhodobé znehodnocování a výčitky,
- izolaci od okolí,
- omezování osobní svobody,
- neschopnost druhé strany převzít odpovědnost a omluvit se,
- absenci společné práce na zlepšení vztahu.
Jednoznačným varovným signálem je jakákoli forma násilí – psychického či fyzického. V takovém případě je podle Šetinové odchod ze vztahu namístě.
Realistický pohled jako prevence zklamání
Zdravý vztah není o hledání osudového protějšku ani o neustálém emočním ohňostroji. Je o kompatibilitě, respektu, komunikaci a ochotě pracovat na společném prostoru.
Realističtější očekávání paradoxně nezbavují lásku hloubky – naopak ji zbavují zbytečných iluzí. A právě to může být klíčem k dlouhodobé stabilitě i spokojenosti.
Autorita tématu:
Markéta Šetinová – psychoterapeutka a zakladatelka Institutu Moderní láska.